Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Charakteristika

Již před první světovou válkou bylo zřejmé, že zdroje minerálních vod jsou pro stále rostoucí počet návštěvníků lázní nedostačující. Jen mezi roky 1900 a 1911 stoupl počet hostů ze 7 606 na 16 086. Centrální inspektor léčivých pramenů dr. ing. Josef Knett z Vídně proto v roce 1919 předložil městské radě návrh vrtů, jež by se staly novými zdroji léčivých vod. Městská rada návrh obratem schválila a dr. Knett záhy vytipoval na jižním okraji obce vhodnou lokalitu v ose tehdejší Kostelní ulice (dnes Jiráskova). Vrty byly svěřeny firmě specializující se na vodní díla G. Rumpel A. G. z Teplic-Šanova, která měla ve městě pobočku. Výsledkem bylo objevení tří pramenů nazvaných Kostelní, Glauber III a Glauber IV. Všechny prameny měly vysoký obsah oxidu uhličitého, Glauber IV nalezený v hloubce 92 m svým obsahem Glauberovy soli vysoko převyšoval podobné známé prameny. Okolí pramenů bylo po prvním zachycení vrtů v roce 1923 upraveno a poblíž postaven malý pavilon ve švýcarském stylu. V roce 1927 se město rozhodlo postavit nad prameny uzavřenou halu a vypsalo architektonickou soutěž, v níž se do nejužšího výběru dostal projekt sokolovského architekta Heinricha Scherrera a projekt františkolázeňského stavitele Ernsta Engelhardta. V říjnu 1928 se městské zastupitelstvo přiklonilo k Engelhardtově návrhu, který byl po drobných úpravách také realizován. Šlo o klasicizující halu
prosvětlenou v sloupové části mohutným elipsovitým světlíkem zastřešeným oblou kupolí. Reprezentativní charakter hlavního průčelí zdůraznila alegorie Léčivé síly pramenů v tympanonu. Žulová socha v nadživotní velikosti byla dalším zdejším dílem Johanna Adolfa Mayerla. Podle jeho návrhu byly ve dvoraně vyhotoveny rovněž čtyři bronzové pramenné vázy ve stylu art deco rozmístěné mezi sloupy a dvě pramenné skříně sestávající z kamenného soklu ze švédské žuly a skleněné vitríny, které návštěvníkům zprostředkovaly působivou hru plynu a vody. Pouze pramen Glauber IV, který neměl dostatečnou sílu, aby vystoupal do úrovně podlahy, byl vyveden do zahloubené oktogonální šachty. Její úpravě byla vzhledem k významu tohoto pramene věnována mimořádná pozornost. Stěny byly obloženy leštěnou švédskou žulou, stejně jako vlastní bazén a podlaha vyskládaná do geometrického vzoru. Na hranolové sokly v rozích šachty byly rozmístěny bronzové postavy, dnes bohužel odcizené, v podobě atlantů a karyatid. Jejich autorem byl chebský sochař Karl
Wilfert ml. Kovové uměleckořemeslné prvky v interiéru, jako byly rámy vitrín pramenných skříní, pramenné vázy, vyhřívané stoly na odkládání lázeňských pohárků a pítek, zábradlí, svítidla a také bronzové plastiky v šachtě pramene Glauber IV, dodala přední kovolitecká firma Franta Anýž z Prahy. Slavnostní otevření dvorany Glauberových pramenů se odehrálo 29. května 1930 na svátek Nanebevstoupení Páně. Slavnostní řeč pronesl starosta města dr. Franz Indra, po proslovu se ujal vysvěcení stavby a pramenů místní farář Friedrich Kindermann.

Souřadnice
12.351706, 50.115967