Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Karoušek Valerián

31.1.1929 - 31.05.1970

Popis

sochař, grafik, člen skupiny Máj 57, horolezec

Valerián Karoušek patřil k předním sochařům generace nastupující na vysokou školu po 2. světové válce. Narodil se v Turnově, kde v letech 1943-1945 studoval na Odborné škole šperkařské, ze které přestoupil na Uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou. V letech 1947-1952 pokračoval ve studiu na pražské Akademii výtvarných umění v sochařském ateliéru Jana Laudy. Jako výjimečný talent byl Karoušek přijat na dispens už jako sedmnáctiletý, protože v té době ještě neměl dokončené předchozí studium. V ateliéru s ním kromě jiných studovali Hugo Demartini, Josef Klimeš nebo František Pacík. Tehdejší studenti měli nelehkou startovací pozici. Od roku 1948 byli v umění prosazovány zásady socialistického realismu. Studenti se tedy museli podřídit a tvořit díla realistická a figurativní. Velký úspěch v podobě Grand prix zaznamenal Laudův ateliér na Světové výstavě Expo 58, kde mu byla svěřena úloha výzdoby vstupní haly Československého pavilonu. Karoušek pro tyto účely vytvořil svou první rozměrnější plastiku na téma Všichni lidé si jsou před zákonem rovni. Po skončení studií Karoušek hledal svůj vlastní výraz, experimentoval s pálenou hlínou, plechem, betonem a od počátku šedesátých let i s laminátem. Materiály kombinoval a do svých děl začal zapojovat takové, které se mohou na první pohled zdát nesochařské, jako např. pražce nebo textil. Signifikantním prvkem jeho prací z šedesátých let se stalo spojení kovu a přírodního, neopracovaného kamene. V průběhu těchto let se účastnil všech důležitých sochařských výstav např. Socha 64 nebo Socha a město (1969). V roce 1963 obdržel čestné uznání poroty na pařížském Bienále mladých, kde byl zastoupen sochou Kladivář. Jeho tvorba oscilovala mezi figurací a abstrakcí a zejména v druhé polovině šedesátých let se přiklonil, v souladu s vývojem sochařství u nás i v zahraničí, k abstraktním formám. Dokladem toho jsou jeho poslední realizace Včela (1968), Vzlet II. (1969-1972) nebo Aeskulpa (1973). Valerián Karoušek byl celoživotně svázán s prostředím skal a hor a kromě sochařství se naplno věnoval i horolezectví. Tragicky zahynul v roce 1970 při horolezecké výpravě Peru 70 na Huascarán.