Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Pomník esperanta s pamětní deskou dr. Ludwika Lazara Zamenhofa ve Františkových Lázních

Wilfert ml. Karl Josef

Časové údaje
1914

Materál
Bavorský vápenec, bronz

Umístění
Františkovy Lázně, Městské sady poblíž dnešního pramene Stanislav.

Souřadnice
12.352390, 50.121393

mapa

Popis

V červenci 1887 vyšla ve Varšavě učebnice nového univerzálního komunikačního prostředku nazvaná ????????????? ????? (Mezinárodní jazyk). Jejím autorem byl ruskopolský lékař Ludwik Lazar Zamenhof (1859-1917), který použil pseudonym dr. Esperanto (esperanto - doufající), přenesený i na jím vytvořený umělý jazyk. Rok 1887 bývá i pokládán za počátek esperantského hnutí. Během pouhých dvou let získal nový jazyk více jak tisíc příznivců. Ve velkých evropských městech došlo k zakládání esperantských klubů a vzniku prvních národních svazů. Roku 1905 se konal ve francouzském Boulogne-sur-Mer první světový kongres esperantistů, kterého se zúčastnilo kolem 700 členů z 33 zemí. Stranou nezůstaly ani země habsburské monarchie. V roce 1901 byl v Brně založen vůbec první esperantistický spolek v Rakousku. Roku 1913 se do čela pozornosti dostal také františkolázeňský klub, když jeho agilní předseda Jacob Hechtl, sekretář královské bavorské dráhy, přesvědčil účastníky setkání esperantistů ve Štýrském Hradci, aby se IV. všerakouský kongres konal právě ve Františkových Lázních. Počátkem listopadu 1913 byla veřejnost informována o mimořádném významu tohoto sjezdu, který měl být podtržen odhalením pomníku esperanta, uctívajícího mimo jiné i zakladatele hnutí Zamenhofa. Město Františkovy Lázně přislíbilo ústy starosty Eugena Loimanna, protektora esperantského spolku, poskytnout vhodné místo a na své náklady zhotovit fundament. Na valné hromadě spolku 27. listopadu 1913, kdy dosavadní předsednictvo ve složení Jakob Hechtl (předseda), dr. Spitzer (místopředseda) a MUDr. Maurus Fisch (jednatel) obhájilo své posty, bylo rozhodnuto ustanovit komisi na zřízení pomníku, jejímž úkolem bylo vybrat místo i vhodného umělce. Volba padla na sochaře Karla Wilferta ml., jenž během února představil komisi návrhy pomníku a později i model.

Po odsouhlasení návrhu byl pomník během pouhých tří měsíců realizován. Krátký termín přispěl k problémům s financováním nákladů odhadovaných na 8 až 9 tisíc korun. Ne všichni byli pomníku příznivě nakloněni. Když měla 31. března 1914 městská rada rozhodnout o slíbené dotaci 4 000 korun, nechal se císařský rada dr. Ferdinand Khittl slyšet, že město bude k smíchu, když hodlá propagovat něco, co se ještě neosvědčilo. Podobně ideu napadl rozhodný odpůrce esperanta dr. Robert Sandner. I přes tyto hlasy liberální duch zvítězil a rada rozhodla o schválení přislíbené částky. Nádherné počasí svatodušních svátků roku 1914 provázelo třídenní kongres (31. 5. – 2. 6.), jehož vrcholem se stalo odhalení pomníku u jezírka v lázeňském parku v neděli 31. května. Hlavnímu organizátorovi Jakobu Hechtlovi naslouchaly davy účastníků jdoucí do tisíců. U slavnostní tabule vyzdvihl spisovatel a tvůrce první esperantské hry prof. Arturo Ghez z Terstu genialitu sochaře Wilferta, který tak dokonale zhmotnil ideu esperanta. Během následujících měsíců se v souvislosti s unikátním pomníkem dostaly Františkovy Lázně do centra pozornosti všech významných světových deníků. Mezi městskými radními zavládla spokojenost, neboť nejistý podnik předčil díky propagaci lázní jejich očekávání.

Po odtržení Sudet nacistickým Německem se však začalo smrákat i nad pomníkem. Byl zdemolován a v říjnu 1939 město odevzdalo pro zbrojní rezervy bronzový reliéf a dvě bronzové tabule o váze 19,80 kg. 19. října 1991 instaloval na místě zničeného pomníku pardubický klub esperantistů novou pamětní desku na počest dr. Zamenhofa, která se však stala obětí vandalismu. V roce 1994 byla deska za přispění britských esperantistů, Českého esperantského svazu a spolutvůrce databáze esperantských pomníků Raymonda Borého obnovena.