Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb


Pomník obětem nacismu v Domažlicích

Švec Otakar

Časové údaje
1948

Materál
bronz

Umístění
Domažlice, Chodské náměstí

Souřadnice
12.928050, 49.439406

Popis

Novinář Zdeněk Bořek Dohalský, potomeka starého šlechtického rodu, vystudoval práva a poté pracoval jako novinář v Lidových novinách. Měl vynikající kontakty na představitele vysokého kléru (jeho bratr Antonín byl od r. 1931 arcibiskupským kancléřem) a na politiky zejména hradního křídla. Patřil rovněž ke kmenovým „pátečníkům“, osobně se znal s T. G. Masarykem, který ho pravidelně zval do Lán. Po okupaci se okamžitě zapojil do odboje. Udržoval spojení mezi domácí protektorátní vládou a exilovou vládou v Londýně, používal při tom krycí jména Halík či Bedrník. Byl v osobním kontaktu s prezidentem Háchou a s premiérem Eliášem, který spolupracoval s odbojem. Gestapo nakonec Dohalského odhalilo a 21. října 1941 zatklo. Po třech a půl letech věznění na Pankráci, kdy už se zdálo, že se přece jen dožije osvobození, byl 7. února 1945 popraven v Terezíně. Po válce vznikl Kruh přátel Z. Bořka Dohalského, jehož spiritus agens byl literární vědec Miroslav Halík, starý druh z domažlického mládí, který mu byl i později názorově i osobně velmi blízký. 10. května 1946 v den jeho nedožitých čtyřicátých šestých narozenin uspořádal Kruh vzpomínkový večer v Rudolfinu, k němuž vydal útlý výbor z jeho textů. Ovšem nejvýznamnějším podnikem Kruhu měl být Dohalského pomník v jeho rodném městě a pojmenování Chodského náměstí, na němž měl být umístěn, jeho jménem.

Pomník však byl nakonec z politických důvodů (rozebíráme je dále) připsán všem obětem nacismu a spojitost s Dohalským se zcela vytratila z obecného povědomí. Tento posun znejasňuje jeho čtení. Byť zde bylo převzato již hotové dílo, jeho symbolika opravdu připomíná člověka, který se jako jeden z mála aktivně zapojil do odboje. Tato skutečnost je podstatná jak pro podobu, tak i pro samotnou existenci pomníku. Obecně pojatý pomník by sochař řešil zcela jiným symbolickým aparátem. Odboj zde nebyl masovým jevem, jako tomu bylo například v Polsku, spíše měl podobu trpného vzdoru, nanejvýš pak pasivní rezistence. A bez prvotního impulzu uctít výjimečnou osobnost Dohalského by takto velkolepý pomník nevznikl vůbec: na rozdíl od první světové války, kde oběti a následně i pomník měla každá větší vesnice, připomínky obětí nacismu byly mnohem skromnější a méně časté.103 Skutečný důvod, proč Dohalského jméno nebylo nakonec k pomníku připojeno, však nespočíval v tom, že by bylo nespravedlivé jednu osobnost takto vyvyšovat nad ostatní oběti nacismu, jak zněly dobové argumenty. Do tohoto pomníku na periferii Čech se totiž velmi silně propisuje tehdejší aktuální politické dění, neboť jak naznačují skrovně zachované archivní zmínky, o jeho obsah se tvrdě bojovalo. Nejdříve uveďme prostá fakta, jak se objevila ve dvou záznamech v domažlické kronice. Ještě k březnu 1948 (tj. už po únorovém převratu) najdeme zápis, že si rada MěstNV prohlédla Švecův návrh na pomník Dohalského, který je zároveň pomníkem obětem nacismu. Souhlasí, že Chodské náměstí bude pojmenováno jeho jménem. Na financování se měly podílet zmíněný Kruh přátel, který působil v Praze, a místní pobočka Svazu osvobozených politických vězňů (SOPV). Zde už se tedy objevuje kompromisní řešení, že pomník je věnován jak Dohalskému, tak i všem obětem nacismu, ovšem jeho jméno je stále ještě uvedeno na prvním místě. Druhá zpráva se vztahuje ke slavnostnímu odhalení, které se kupodivu konalo 28. října 1948 (v kronice to však již bylo doprovozeno patřičným ideologickým výkladem). Pisatel tu naznačuje složité peripetie vzniku, které dnes můžeme jen matně tušit. Objevuje se zde zajímavá informace, že pomník prosazovala zejména místní organizace strany národně socialistické, jíž byl Dohalský členem. A podle této relace právě národní socialisté nekompromisně požadovali, aby byl pomník dle původního záměru určen jen jemu. Ovšem "veřejnost", zastoupená už nikoliv SOPV, ale jeho následnickou organizací Svazem bojovníků za svobodu (SBS), prý trvala na tom, aby byl pomník určen obětem všem. Po Dohalském bylo alespoň pojmenováno náměstí, ani to však samozřejmě nevydrželo dlouho, vždyť Dohalský byl až příliš spojen s Masarykem, šlechtou a církví!

Zasaďme si tyto údaje do širšího kontextu rozbouřené doby. V letech 1947 a 1948 probíhal tvrdý boj o moc nejen v nejvyšších státních orgánech, ale i v dalších organizacích, odkud se komunisté systematicky snažili vypudit oponenty. Místopředsedkyní SOPV byla národní socialistka Milada Horáková, která se aktivně brala za to, aby se organizace po Únoru nestala členem Ústředního akčního výboru Národní fronty. Spolu s ostatními nekomunistickými zástupci byla z této funkce odstraněna právě slučovacím sjezdem 9. května 1948, kdy vznikl SBS. Je jasné, že tato nástupnická organizace nemohla potřebovat pomník jejího stranického kolegy. Boj o to, zda v Domažlicích bude pomník Zdeňku Bořku Dohalskému, jak chtěli národní socialisté, nebo všem anonymním obětem nacismu podle představ komunistického SBS, byl jedním z mnoha střetů na hlavní frontě tehdejšího politického boje. Stejně jako celou válku i tento dílčí souboj národní socialisté prohráli. Předseda SBS Ladislav Kopřiva pak přijel do Domažlic Pomník obětem nacismu osobně odhalit...

Literatura

§Fišer 2015§§, s. 56-59

Autor hesla
?

Pomník padlých v první světové válce v Sušici
Pomník padlých v první světové válce v Sušici
Pomník svobody v Domažlicích
Pomník svobody v Domažlicích
Dvě alegorické postavy ve vestibulu Městské spořitelny ve Strakonicích
Dvě alegorické postavy ve vestibulu Městské spořitelny ve Strakonicích
Výzdoba průčelí pův. spořitelny v Kolíně - Práce a Spořivost
Výzdoba průčelí pův. spořitelny v Kolíně - Práce a Spořivost
Pomník padlých v I. a II. světové válce v Sušici
Pomník padlých v I. a II. světové válce v Sušici
Pomník obětem první světové války v Domažlicích
Pomník obětem první světové války v Domažlicích
Pomník Karla IV. v Karlových Varech
Pomník Karla IV. v Karlových Varech
Pomník Tomáše Garrigue Masaryka v Sušici
Pomník Tomáše Garrigue Masaryka v Sušici