Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Pomník padlých rodáků klatovských ve světové válce

Glos Vilém

Časové údaje
1922

Materál
pískovec, žula

Umístění
Klatovy, severní okraj Mercandinových (bývalých Městských) sadů, orientován směrem k centru.

Souřadnice
13.298593, 49.387980

mapa

Majitel

Torza ve sbírce Vlastivědného muzea dr. Hostaše v Klatovech.

Památková ochrana

Popis

Pomník legionářů v Klatovech byl největší Glosovou pomníkovou prací. Přímým impulsem k jeho postavení se stal jeho první pomník v Dolanech a mimořádný ohlas, který vyvolal. Organizace stavby se ujala Jednota čsl. obce legionářů v Klatovech, která oslovila přímo Glose a pro kamenické práce jeho zaměstnavatele Vojtěcha Ptáka. Náklady na realizaci byly zčásti pokryty sbírkou, město Klatovy hradilo základy v ceně 13 000 Kč a zahradní úpravy okolí. Glos vypracoval dva sádrové modely, které vystavil ve výkladní skříni papírnictví Josefa Čejky na náměstí. První „slohu antického“ představoval maratonského běžce, „klesajícího na stupních chrámových a zvěstujícího vítězství“. Měl být ze žuly a stát 100 000 Kč. Druhý, zčásti ze žuly a v hlavních částech z hořického pískovce za cenu 75 000 Kč, vycházel z tradiční kompozice se středním pylonem, k němuž se vázaly figury, jak to známe například z Palackého pomníku Stanislava Suchardy v Praze. Jednota požádala o odborný posudek koncilium, tvořené ředitelem muzea Karlem Hostašem, gymnaziálním profesorem Ferdinandem Vaňkem a redaktorem Otakarem Čermákem. Ti usoudili, že první pomník by vyžadoval umístění na některém z návrší mimo obvod města a doporučili k přijetí návrh druhý. Jako vhodné místo vybrali vstup do Městských sadů. Slavnost položení základního kamene se uskutečnilo 2. července 1922 u příležitosti pátého výročí bitvy u Zborova. 28. října toho roku byl pomník slavnostně odhalen. Další osudy pomníku byly tragické. Za okupace byl v červnu 1940 odstraněn a jeho zbytky uloženy na místě, které dnes není zcela jasné; možná už přímo do klatovského muzea, kde se s nimi setkáváme později. Po válce s nástupem komunismu přestala být otázka renovace pomníku aktuální – autor již nežil a politické poměry se prudce změnily. Pouze fragment z pravého boku pylonu s legionářem, držícím v náručí mrtvého druha, byl už v roce 1947 druhotně použit pro pomník letců, kteří zahynuli ve druhé světové válce, na bráně letiště, které tehdy obnovil Pošumavský aeroklub. Později byl fragment sejmut a pomník přenesen na stávající místo u vchodu do areálu letiště. Zbytky pomníku byly složeny na zahradě muzea, a to až někdy do roku 1985, kdy byly v souvislosti s rekonstrukcí hlavní budovy převezeny do tehdejší pobočky muzea na hrad Klenovou a zde složeny v jakési strži pod hradem. Právě na Klenové byla devastace pomníku dokončena za přispění vojska z nedalekých kasáren v Janovicích – právě zde mělo dojít k ulámání hlav, do té doby prý byly fragmenty relativně zachované. Po roce 1989 se galerie osamostatnila a fragmenty byly převezeny nejdříve do depozitáře muzea v Chanovicích a v roce 1997 do stávajícího depozitáře v bývalých kasárnách na Plánické ulici. Mezi dochovanými částmi najdeme např. přední postavu střední skupiny či obě krajní figury, ve všech případech chybí hlavy. Kolem roku 2008 se objevily myšlenky na částečnou rekonstrukci, respektive prezentaci torza, které inicioval klatovský sochař Václav Fiala.