SOCHY

HAPAG LLOYD, HLU 0183496

Příhoda Jiří

Jan Karásek, Tomáš Novotný, Tomáš Zmek (ateliér Káva)

Časové údaje
2004

Materál
kov

Umístění
Písek

Majitel

Hapag Lloyd

Památková ochrana

Popis

AA: "To šlo samořejmě přes galeristu Karla Babíčka, který byl spouinvestorem té stavby. Bylo to v době, kdy se stáhnul z výtvarné scény a začal se věnovat dopravní logistice. A Babíček uspořádal takovou malou vyzvanou soutěž, tuším,že tam byl se mnou ještě Kintera a mladý Rittstein. Oni se zabývali jen tím vstupem v přízemí, kdežto já jsem to zábradlí z rezavého kontejneru vytáhl přes tři patra nahoru. To je myslím tehdy zaujalo. (...) (Tomáš Novotný) měl projekt hotový, ale ještě se nezačalo stavět. Já jsem měl možná výhodu vůči kolegům, já se v plánech vyznám a dokázal jsem si to představit. Vymyslel jsem to tehdy hrozně rychle, myslím, že za jeden večer. I když pořád mám trochu strach, jestli to není moc dekorace. (...) Líbil se mi ten kontrast - minimalismus a čistota Tomášova řešení, horní světlo, sterilní kanceláře a pak brutální střet s omláceným zrezlým kontejnerem, který toho nacestoval víc než my všichni dohromady.(...) Pro mě byla klíčová ta materialita, paměť toho kontejneru. (...) To jsem chtěl do toho nového prostoru vnést, trochu to zašpinit pamětí, něčím, co bylo fyzicky přítomné v tolika vzdálených prostorech, což jsem jednoduše naznačil citací ze spedičních záznamů o pohybu toho to kontejneru někde ve středu Spojených států."

Stavebník dotvářel budovu postupně a výtvarné řešení vestibulu kanceláří bylo dokončeno až v samotném závěru. Motiv posledního stanoviště kontejneru změnil jednoduché schodiště na velkorysé výtvarné řešení.

Práce byla oceněna Čestným uznáním v soutěži Grand Prix Obce architektů 2005 v kategorii Výtvarné dílo v architektuře. Autory stavby jsou Jan Karásek, Tomáš Novotný a Tomáš Zmek (ateliér Káva).

LOGISTICKÉ CENTRUM PÍSEK

Logistické centrum
Písek je velká dřevo-překližková industriální stavba - sklad na kraji města - a je krásná. Kanceláře jsou kontejnery přilepené na spojovací krček, který je váže na obrovskou - uvnitř cetrisově šedou halu. Investor vyzval v na konci roku 2001 několik současných mladých výtvarníků, aby do krčku, který je ve své centrální části vlastně jenom schodištěm, něco navrhli, každý dle svého pojetí. Můj projekt byl ze třech předložených vybrán a v roce 2004-05 realizován.

Přepravování všech možných představitelných věcí po celém světě nabývá nepředstavitelných rozměrů. Vše je z kanceláří spedičních firem
skrze počítače sledováno, lokalizováno, přesměrováváno tam, kam si přesně zákazník přeje. Přepravované zboží je ve vodotěsných kontejnerech na speciálních, pouze pro přepravu kontejnerů upravených lodích dopraveno během několika týdnů kdekoliv po celém světě. V Jižní Koreji mě fascinoval přístav Busan, z kterého skoro každou pátou minutu vyplouvala obrovská, do výšky desetipatrového domu
, kontejnery naložená lod‘. V kontejnerovém překladišti Metrans v Praze Uhříněvsi, mě fascinovaly vyřazené, z vnějšku mořskou vodou rozežrané - uvnitř po posledním zboží vonící či zapáchající, odstavené kontejnery, z kterých bylo cítít, že nacestovaly za dobu svého trvání několikrát víc, než já zvládnu za celý svůj život. Věřím, že kterékoliv objekty v sobě nesou pamět‘ toho kde a v jakých časoprostorových situacích se pohybovaly po dobu své existence.

To bylo pro mě určující východisko. Rozhodl jsem se vložit do prostoru mezi kancelářemi, odkud je přepravované dle daných koncepcí směrováno, a prostoru skladiště, kde je přepravované fyzicky přítomno a manipulováno, rovinu, která by náznakem zhmotnila obrovské - naši lidskou představivost přesahující - dimenze dnešní celoplanetární přepravy zboží. Tři kontejnerové bočnice jsem postavil na sebe a seřízl do tvaru lodní plachty-kosatky, obrátil vzhůru nohama a zapustil do podlahy přízemí. Plachta prorůstá od podlahy v přízemí mezerou mezi schodnicemi a jedntl. patry až do úrovně druhého podlaží a vytváří tak zábradlí oběma schodnicím. Vnější strany bočnice kontejnerů jsou ponechány ve svém původním stavu tak, aby se staly pohledovou stranou pro ty, kdo vstupují do terminálu, nebo pro ty, kdo pracují v kancelářích terminálu. Při pohybu po schodech máme z jedné strany vnitřní, šedě natřené bočnice kontejnerů. Z druhé strany blok textu - údajů z GLOBAL CARGO Traking Systému z posledních měsíců „života" použitého kontejneru - ve tvaru schodném s tvarem kontejnerových bočnic. Z jedné strany textové, strohé, topologické a abstraktní údaje o pohybu kontejneru oproti straně druhé, kde se nachází skrze dvě podlaží prostupující monumentální fragment přímo ve své fyzické přítomnosti.

Snažil jsem se o střet dvou rovin reality. Každodenní práce špeditéra v kanceláři s řádky textů na monitoru počítače, tedy pro laika abstraktní textové informace, oproti syrovému a fyzicky přítomnému fragmentu základní jednotky pro globální pohyb zboží - typizovaného kontejneru.

Autorský text: Logistické centrum

Písek je velká dřevo-překližková industriální stavba - sklad na kraji města - a je krásná. Kanceláře jsou kontejnery přilepené na spojovací krček, který je váže na obrovskou - uvnitř cetrisově šedou halu. Investor vyzval v na konci roku 2001 několik současných mladých výtvarníků, aby do krčku, který je ve své centrální části vlastně jenom schodištěm, něco navrhli, každý dle svého pojetí. Můj projekt byl ze třech předložených vybrán a v roce 2004-05 realizován.

Přepravování všech možných představitelných věcí po celém světě nabývá nepředstavitelných rozměrů. Vše je z kanceláří spedičních firem skrze počítače sledováno, lokalizováno, přesměrováváno tam, kam si přesně zákazník přeje. Přepravované zboží je ve vodotěsných kontejnerech na speciálních, pouze pro přepravu kontejnerů upravených lodích dopraveno během několika týdnů kdekoliv po celém světě. V Jižní Koreji mě fascinoval přístav Busan, z kterého skoro každou pátou minutu vyplouvala obrovská, do výšky desetipatrového domu, kontejnery naložená lod‘. V kontejnerovém překladišti Metrans v Praze Uhříněvsi, mě fascinovaly vyřazené, z vnějšku mořskou vodou rozežrané - uvnitř po posledním zboží vonící či zapáchající, odstavené kontejnery, z kterých bylo cítít, že nacestovaly za dobu svého trvání několikrát víc, než já zvládnu za celý svůj život. Věřím, že kterékoliv objekty v sobě nesou pamět‘ toho kde a v jakých časoprostorových situacích se pohybovaly po dobu své existence.

V Praze dne 9.3.2005
Jiří Příhoda

Zpráva poroty

Hapag Lloyd je dopravní společnost, která si pro sebe postavila novou budovu. Na výtvarné dílo najali umělce, který použil zdi a střechu kontejneru, který procestoval celý svět, jako balustrádu hlavního schodiště. Jako součást budovy

společnosti se stává tento nový umělecký objekt vypravěčem příběhů společnosti.

Balustráda prorůstá do několika pater a je dobře viditelná skrze prosklení z přízemí až ke střeše budovy. Obzvláště zajímavý je osvětlený noční pohled. Jako symbol uvnitř stavby vypravuje toto umělecké dílo celoživotní příběh od začátku do konce

Literatura

Jirkalová, Karolína - Skřivánek, Jan: Prázdno jako materiál. S Jiřím Příhodou o prostoru, který ztrácí kontinuitu. Rozhovor. Art+antiques, č. 12, r. 2009, s.37.