Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Jubilejní kašna v Sokolově

Cuno von Uechtritz-Steinkirch

Časové údaje
1898

Materál
žula, bronz

Umístění
Sokolov, Staré náměstí

Souřadnice
12.639004, 50.180714

mapa

Popis

Padesáté výročí nástupu Františka Josefa I. na trůn v roce 1898 se stalo podnětem doslova tisíců akcí po celé říši - byly odhalovány pomníky, vydávaly se diplomy, razily pamětní mince... S mnoha těmito počiny - jako např. s pražskou synagogou, jejíž stavba byla iniciována právě v tomto roce - bylo pak už natrvalo spojeno adjektivum „jubilejní". Stejný název nese i kašna na ústředním falknovském náměstí. Jde o první reprezentativní sochařské dílo odpovídající významu, který Falknov nově nabyl v druhé půli 19. století. Alternativní název Schramova kašna odkazuje k jejímu iniciátorovi, zdejšímu rodákovi průmyslníku Adolfu Schramovi (1848-1927). Spolu s bratrem se vypracovali mezi největší podnikatele v chemickém průmyslu v Rakousku-Uhersku, zejména díky monopolu na výrobu dynamitu. Adolf Schram se pak stal i čestným občanem města. Kašna byla objednána u Cuna von Uechtritz-Steinkirch (1856-1908), v té době již proslulého berlínského sochaře. Uechtritz-Steinkirch studoval na drážďanské akademii u Ernsta Hähnela a stal se pokračovatelem jeho idealizujícího klasicismu, který už se však v období fin de siecle zcela míjel s duchem doby. Svá studia dokončil u Victora Tilgnera na vídeňské akademii, u něhož pak nějaký čas i pracoval, aby se v roce 1887 usadil v Berlíně. Klíčovým dílem, kterým se zde prosadil, byla až alegorická skupina Koruna jako útočiště míru z roku 1897, tedy pouhý rok před falknovskou sochou, jež byla holdem politickému programu Viléma II. Právě ta mu otevřela cestu k nejvýznamnější zakázce - jedné ze sochařských zastávek berlínské Vítězné aleje (Siegesallee) slavnostně odhalené roku 1899. Zobrazil v ní kurfiřta Georga Wilhelma. (Vítězná alej v berlínské Tiergarten byla budována v letech 1895 až 1901 na zakázku císaře Viléma II. a obsahovala 32 figurálních mramorových skupin, zobrazujících všechna braniborská markrabata, kurfiřty, pruské krále a německé císaře mezi roky 1165 a 1888. Každé soše v plné figuře byly přiřazeny dvě busty osobností, které v její době sehrávaly významnou roli, umístěné na polokruhové podestě. Za druhé světové války byla poničena a zčásti obnovena v květnu 2009 v citadele Spandau.) Za ni pak získal titul královského profesora.
V roce 1945 byla kašna přemístěna do prostoru bývalé čtvrti Butterscheibe, zničené náletem, kde měl vzniknout park. Ani zde však nestála dlouho, neboť idea parku musela ustoupit panelovému sídlišti, a proto byla v roce 1958 opět demontována a převezena do areálu technických služeb; některé části byly uskladněny v muzeu. V roce 1997 zastupitelstvo města rozhodlo o její obnově v rámci rekonstrukce Starého náměstí, na které se kašna vrátila po kompletním restaurování v ateliéru doc. Petra Siegla z Akademie výtvarných umění v Praze. Podruhé byla slavnostně odhalena 100 let po svém vzniku 27. října 1998.