SOCHY

Ukřižovaný

Amort Vilím

Jiří Stibral

Soubor

Husův sbor v Dejvicích

Časové údaje
1898 - 1904

Materál
Bronz

Umístění
Praha 6 - Dejvice, Wuchterlova 523/5, za oltářem.

Souřadnice
14.397246, 50.097897

mapa

Popis

Amort věnoval velkou pozornost námětu Kalvárie. Nejdříve se soustředil na sochu Ukřižovaného, na které pracoval od jara roku 1898. Úkolem byl velice nadšen, chtěl ukázat svou vyspělost, která se projeví tím, že zvládne obtížnost vtělení "ohromného kolosálního veleducha". Ježíš měl být jeho zpovědí, vyznáním víry, chtěl, aby socha „dýchala životem plným lásky životem plným myšlenek velikých", aby byla plná něhy, nadšení, mluvila k duším lidstva a chtěl ve svém Kristu „nechat své rodné zemi symbol velikého klidu, rozvahy a síly a českému lidu naději ve vítězství pravdy, práva a spravedlnosti."[1] Při tvoření vkládal do plastiky všechno, co tísnilo jeho duši: svůj žal, zlobu, strádání, zklamání, svízele odstrkování, zoufalství a chtěl do díla vložit „výkřik nad hamižností lidí nad mizerií protekční".[2] Dokonce doufal, že právě jeho utrpení by mu mohlo pomoci k dokončení díla (zvlášť po nezdaru s pomníkem M. J. Husa), jak dokládají tyto jím psané řádky v deníku: „Snad teprve teď dovedu Tebe Kriste udělat, tu velkou trpící duši Tvoji, když sám vidím před sebou zvedat se znamení kříže, mého života, mé duše snad až naučím se nésti ten kříž svůj budu teprve sylen a mocen Tebe - Tvoji tvář s Tvým křížem nésti, snad proto Bóže dopustili na mne tuto trpkou zkoužku abych ocenil tu ohromnou oběť jakou Ježíš pro lidstvo vykonal - a já z té mrtvé hlíny až teprve teď mám Tvého, svého Ježíše vzkřísit všecko to zklamání to svoje zoufalství vložit v ty tváře pod křížem, celou tu štvanou duši svou zobrazit a na věky příští lidstvu zanechat ve svém Ježíši - - -."[3] Ale přesto všechno nakonec chtěl „vzdor své týrané duši vložit úsměv plný ohromné lásky dobroty a odpuštění".[4] Z uvedených citací je zřejmé, že své životní utrpení přirovnával s Kristovým. Úkol to nebyl opravdu jednoduchý a Amort se mnohokrát trápil, než byl s jeho vzhledem spokojen a popadal ho i pocit, že dílo nedodělá. Hledání nejvhodnější podoby dokládá fakt, že vytvořil čtrnáct studií hlavy.

Amort se snažil vytvořit expresivní podobiznu Krista v okamžiku posledního vydechnutí. Použitý dramatický výrazový naturalismus se v této době objevuje i u jiných sochařů, přičemž dobrým příkladem může být Hlava Ukřižovaného z roku 1898 od sochaře F. Bílka, jež se v dílech též zabýval náboženskými otázkami. Při tvorbě ovlivnila Amorta četba různých spisů, především trojdílný spis o Ježíši a apoštolech od Ernesta Renana.[5] A samozřejmě i několik uměleckých zpracováním Ukřižovaného. Z malířských lze jmenovat obraz Umučení Ježíše Nazaretského od Francouze Aimého Morota z roku 1883, jehož reprodukce se objevila v roce 1902 ve Zlaté Praze.[6] Toto zobrazení vykazuje shodné rysy v ponderaci a pohybu Kristovy postavy. Z inspirací sochařských je to Braunovo sousoší sv. Luitgardy a Myslbekův Krucifix (o čemž by svědčilo i to, že reprodukce těchto děl měl pověšené na stěnách svého ateliéru). Intenzivně na něj zapůsobila návštěva Kuksu v roce 1901, když spatřil v pohřbení kapli Šporka Braunův Krucifix, o kterém napsal: „Ve své duši bych si přál vytvořit takové ceny - takové duše tak hlubokého citu jako je tento Ježíš, svého Ježíše."[7] Nad zobrazením Krista velice přemýšlel a představoval si ono „hrozné drama dávnověku" a právě tato představa utvořila i dílo: „Natažen a skoro v levém rameni vymknut svíjel se v hrozných bolestech sedě na kůli který jej do kostí tlačil. Po dlouhých hodinách plných tělesného bolu sešinul se na stranu a začlo umírání. V poslední chvíli vzepnul zoufale?? nikoliv né zoufale s gestem síly tělesné ale s vědomí síly duševní poslední hlavu do výše podíval se k Otci a plný důvěry lásky a spokojenosti ve své dokončené poslání, umíral s úsměvem na rtech - s ohromnou laskou a modlitbou za celé člověčenstvo přítomné i budoucí."[8] Skutečné provedení je opravdu podobné Amortově představě.

Ukřižovaného dokončil v září 1903, v červenci 1904 nechal odlít do bronzu a poté ho několikrát vystavoval.[9] V září 1911 nechal odlít do bronzu pouze hlavu Krista a nechal ji prezentovat na výstavě Jednoty. Dílo samotné bylo umístěno na Vyšehradě, avšak později byla bronzová socha Ukřižovaného v životní velikosti přemístěna za oltář v Husově sboru v pražských Dejvicích jako dar Ministerstva školství ČSR.[10] (Sbor byl otevřen 19. října 1928, postaven byl podle projektu arch. Stibrala.) Jeden sádrový model se nachází v depozitáři pražského Lapidária, ale je ve velice špatném stavu.[11]

Nabízí se otázka, proč bylo dílo na Vyšehradě a kde získával Amort peníze, když na něm tak dlouho pracoval. Pro odpověď je nutné vrátit se k březnu 1900, kdy do Amortova ateliéru přišel malostranský mlynář H. Veselý s přáním objednat si náhrobek na Vyšehradský hřbitov. Když zahlédl, na čem Amort pracoval, rozhodl se právě pro tuto sochu.[12] Spolu se pak šli podívat na hřbitov, jak tam dílo bude vypadat a pro realizaci si představovali kámen (avšak nakonec byl Ukřižovaný odlit).[13] Amort hned v dubnu dostal zálohu, ale jinak si mezi sebou nejdříve nestanovili žádné splátky a o peníze Amort požádal Veselého teprve tehdy, když neměl dost prostředků.[14] Právě finance začaly o několik let později komplikovat jejich vztah. V únoru 1911 přinesl na požádání Amorta H. Veselý 300 K a pronesl: „Víckrát né! Vícekrát nebudu mecenášem - ten Kristus mě dal - - to by jste koukal - -."[15] Toto jeho chování Amorta zamrzelo, ale snažil se to přejít. Právě od této doby se začal jejich vztah zhoršovat. Když si bral Amort půjčku v záložně, informoval o tom Veselého, jelikož tam řekl, že peníze potřebuje na dodělání díla pro něho, což Veselého velice rozzlobilo a žádal ho, aby půjčku odvolal, že mu bude dávat peníze měsíčně. Proto se v květnu 1911 domluvili (ne úplně přátelsky) na splácení zbývající sumy, jejíž poslední část byla zaplacena v červenci 1912.[16] Během všech těchto jednání se Veselý odmítal jít na objednané dílo podívat a dokonce oznámil svůj nápad, že Ukřižovaného daruje galerii, kam se bude chodit dívat, s čímž Amort nesouhlasil. Vysvětloval, že když by dal Moderní galerii model, připravil by ho o možnost, aby dílo koupila. Nakonec dodává, že má stejně právo reprodukční vyhrazeno, neboť právo reprodukční a autorské v uvedeném honoráři nebylo zahrnuto.[17] Když byl Amort s prací v červenci 1912 hotov, řekl Veselému, že dílo dodá hned po odlití, ten mu však na to pravil: „Nemám žádného místa pro odlitek, dělejte si s ním co chcete".[18]

[1] LA PNP, Amortův deník č. 49, zápisy z 28. 3., 6. 4. 1899; deník č. 50, zápis z 23. 3. 1900; deník č. 53, zápis z 3. 11. 1901.

[2] LA PNP, AMortův deník č. 53, zápis z 3. 11. 1901; deník č. 54, zápis ze 17. 10. 1903.

[3] LA PNP, Amortův deník č. 52, zápis z 11. 1. 1901.

[4] LA PNP, Amortův deník č. 53, zápis ze 7. 2. 1902.

[5] LA PNP, Amortův deník č. 54, zápis z 16. 4. 1903.

[6] Aleš Filip, Roman Musil: Neklidem k bohu, 2006 s. 91.

[7] Kapli navštívil několikrát a to v době pobytu ve Dvoře Králové, kde pracoval.

[8] LA PNP, Amortův deník č. 54, zápis z 16. 4. 1903.

[9] Například u Štajgrů ve Vodičkově ulici na podzim 1903 a v roce 1905 ho chtěl zaslat do Mnichova.

LA PNP, Amortův deník č. 54, zápisy z 29. 9., 17. 10., 14. 11. 1903.

[10] Umístění na Vyšehradě dokládá popisek pod fotografií Ukřižovaného: „V. AMORT: „UKŘIŽOVANÝ", FRAGMENT HROBKY NA VYŠEHRADĚ. Dílo II 1904, č. 14, s. 277.

http://www.dejvickysbor-ccsh.cz, Historie obce, vyhledáno 4. 5. 2011.

[11] Ukřižovaný v Lapidáriu NM, sádra, (evid. č.: 194 632). Část vlasů je zlomena, jednotlivé části neslepeny (například ruka), dále chybí destička na kříži a hřebíky.

[12] LA PNP, Amortův deník č. 50, zápis z 23. 3. 1900.

[13] Ibidem, zápis z 30. 3. 1900.

[14] LA PNP, Amortův deník č. 51, zápis z 13. 4. 1900. Záloha byla ve výši 400 zlatých.

[15] LA PNP, Amortův deník č. 61, zápis z 25. 2. 1911.

[16] Co se týká sum, tak do té doby (tedy za 11 let) mu Veselý dal 2 400 K a Amort vydal 4 737 K; dohodli se, že bude splácet 3 280 K v deseti lhůtách po šesti nedělích. Amort v listopadu 1911 napsal Veselému s upozorněním, že nedostal splátku a že to předloží právnímu zástupci. Poslední částku splatil Veselý v červenci 1912, ale když mu Amort chtěl dílo odevzdat, pozvání odmítl. LA PNP, Amortův deník č. 61, zápis z 2. 5. 1911; deník č. 65, zápisy z 1. a 9. 7. 1912.

[17] LA PNP, Amortův deník č. 62, zápis z 2. 5. 1911.

[18] LA PNP, Amortův deník č. 65, zápis z 9. 7. 1912.